Není to tak dlouho, co se v českém fotbalu probíralo vystoupení Jakuba Jantka na veřejnosti s oznámením, že je gay. Ihned se vyrojilo tisíce komentářů a to nejen těch internetových. Jako ukázkový homofob se projevil například bývalý fotbalista Vízek, kterého dle jeho slov znechucuje pohled na dva líbající se muže a homosexuálové mu přijdou proti přírodě. Svá slova se o pár dnů snažil trochu korigovat vyjádřením, že vlastně o tomto tématu nic neví, ale zároveň přidal vzápětí další homofobní názor, kterým celou omluvu zmrazil.
Také internet se stal místem, kde hojně bují diskuse o menšině LGBT+ lidí. Lidé se pod zdánlivou anonymitou pouštějí do diskuse o jakémkoli tématu, který se o LGBT+ komunitě napíše. Zaznívají komentáře jako od jednoho komentujícího „Mně se stejně jako Vízkovi hnusí dva hošani, co si dávají hudlana,“ a podobně.
Naštěstí není tento názor většinový, jinak by to s naší zemí bylo špatné. Ale i tak není dobré taková slova pronášet v diskusích. Natož do medií, v případě známé osobnosti jakou Vízek je. Ale rozhodně není sám. Vzpomeňme si na názor bývalého prezidenta Zemana, který veřejně prohlásil, že se mu transgender lidé hnusí.
Z vlastní zkušenosti vím, že ne všichni se vyjadřují či chovají k LGBT+ komunitě špatně. Slušně a bez nenávisti se chovají i lidé, kteří nemusí názorově souhlasit s mnoha věcmi, které se kolem této komunity dějí, a přesto z jejich chování nezůstává hořká pachuť. Také je rozhodně rozdíl mezi prostředím internetu a reálného života. Na internetu si mnozí připadají anonymní a to probouzí v diskusích jejich temnou stránku, či se přidají k většinovému negativnímu názoru a to nejen u reakcí na LGBT+ tématiku.
V našich končinách se totiž lépe přidává k někomu, kdo něco kritizuje a neguje, než k někomu kdo je pozitivní. A není na tom nic, čemu bychom se měli divit. Člověk je nastaven tak, aby se bránil strachu, a tím pádem se raději schová za názor těch, kterých názory převládají, než aby sám vystoupil s opačným názorem, který by se nemusel setkat s naprostým souhlasem.
S tímto se nepotýká jen LGBT+ komunita, ale stále s různými názory bojují třeba tělesně či mentálně postižení, kteří za minulého režimu byly téměř vymazáni ze světa představiteli komunistické strany. Strana dělala, že takoví lidé neexistují a tak je zavírala do ústavů daleko od veřejného života. Stejně tak by se někteří lidé chtěli chovat i ostatním menšinám v dnešní době. Ale možná by stačilo se zamyslet nad tím, jaké by to bylo pro heterosexuálního jedince, kdyby nemohl chlapec vzít holku na ulici za ruku a projevit tak k ní náklonnost a vyjádřit, že k sobě patří. Nebo dívka by nemohla políbit na rozloučenou svého chlapce, když odjíždí na služební cestu u auta na ulici.
A přesto přetrvává názor, že LGBT+ komunita si chce vydobýt nějaké výhody, které heterosexuálové nemají. To ovšem není pravda. I když nikdo neříká, že LGBT + lidi musíte díky svému vyznání, vychování, vzdělání či čemukoli jinému, mít rádi. Nebo že si nikdo nenechá líbit výroky známých osobností, které se vyjadřují nechutně o LGBT+ komunitě. Tak přesto homofobie do 21. století nepatří. Názor je samozřejmě jedna věc, ale dehonestace skupiny, pomluvy a nenávist vůči menšinám je věc druhá. Stejně jako lidstvo pokročilo v rasové diskriminaci, tak stejně by se mělo v budoucnu stát v ostatních otázkách menšin.
